Pokud vás zajímá anabáze, kterou absolvuje výrobce příchutí určených pro vaping předtím, než uvede výrobek do maloobchodní sítě, pokud jste fanoušek tabákových příchutí nebo pokud jste přímo zákazník, je tento článek určený právě vám.
Je pátek 18. září a já jsem se po třech týdnech ani o píď nepřiblížil cíli. Úkol zněl jednoduše: odeslat nejméně jednu tabákovou příchuť na laboratorní rozbor, který by potvrdil nebo vyloučil přítomnost zdraví škodlivých látek v e-liquidu. Výsledkem měl být dokument s kulatým razítkem, který by umožnil uvedení výrobku do běžné prodejní sítě.
V pátek 28. srpna se uskutečnil první telefonický kontakt s laboratoří. Vsadil jsem na jistotu a ze seznamu akreditovaných externích laboratoří SZPI (Státní zemědělské a potravinářské inspekce) jsem vybral laboratoř VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze), která v r. 2018 prováděla analýzu vzorků potravinářských aromat pro Goog Liquid s.r.o. Objednatelem byl Štěpán Stárek. Výsledek zde – tabulka, která je součástí zprávy o analýze, obsahuje 68 chemických látek jako je metanol, etanol, butylacetát, etylacetát, pentylacetát, limonen atd.
Vedoucí Metrologické a zkušební laboratoře VŠCHT prof. Ing. Jana Hajšlová, CSc. mě po několika větách, kterými ji uvádím do obrazu, ujišťuje, že tabákový macerát nemůže obsahovat nic nebezpečného, leda snad nějaký alergen, nebo přinejhorším stopy pesticidů v případě, že by tabák byl pěstován v zemi, kde se proti škůdcům používají látky v Evropě dávno zakázané. Týká se to ostatně všech surovin, včetně ovoce, bylin a koření, protože to všechno jde pěstovat jak ekologicky, tak neekologicky. Mimochodem, zrovna dnes jsem nakupoval vanilku v BIO kvalitě! Narozdíl od tabáku smí být lusky Vanilla Bourbon označovány jako BIO produkt a já výrobce ze lži nikdy nepodezírám…
Jsem klidný. Potenciální alergen je vlastně už samotný propylenglykol a většina vaperů si z toho hlavu nedělá, a pokud jde o kvalitu používaných surovin, ačkoliv pochází z různých koutů světa, věřím výrobcům když deklarují, že jejich produkty pocházejí z ekologického pěstitelství – nechci zde zabíhat do podrobností, protože už jsem o tom psal například tady a tady a tady a nebo naposledy tady, a už vůbec nechci rozebírat přírodní rostlinné alergeny, o kterých každý ví, že jsou přirozeně obsaženy i v nejoblíbenějším ovoci.
Prof. Hajšlová mi ale zároveň vysvětlila, že analýza tabákového macerátu je problém. Představa, že se taková analýza provádí stejně jako u syntetických potravinářských příchutí je mylná. U syntetických příchutí se totiž od výrobce ví, jaké chemické sloučeniny kapalina obsahuje, protože sám výrobce ví, jaké chemické látky do kapaliny přidal, analýza pouze potvrdí jejich přítomnost a případně změří jejich procentuální podíl v kapalině. Poměrně jednoduchý úkon v přiměřené ceně.
Avšak analýza přírodní tabákové nebo ovocné příchutě, pokud by výsledkem měl být stejný výčet všech obsažených sloučenin v kapalině, by byl v podstatě vědecký projekt trvající půl roku a jeho cena by tomu odpovídala. Schůdný je jedině ten postup, že laboratoř vyloučí nebo potvrdí přítomnost konkrétní látky v kapalině na žádost zadavatele. V tom případě se zjišťuje typicky propylenglykol, glycerol, voda a zbytkový nikotin.
Každá konkrétní hledaná látka v kapalině je samostatný úkon a každá je účtována zvlášť.
To je moment, který mne vrací do doby před rokem a půl, kdy mi v laboratoři Státního zdravotního ústavu v Ústí nad Labem vyčíslili orientační cenu za analýzu jedné příchutě na 14.000 Kč (požadavek zahrnoval pouhých 7 látek, jejichž přítomnost vylučuje analýza kanadských macerátů Black Note), přičemž analýza by nebyla směrodatná vzhledem k tomu, že v daném případě nedisponují akreditací Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Výrobek by tudíž nebylo možné uvést do obchodní sítě.
Po týdnu mi prof. Hajšlová při jednom z telefonátů předá kolegu, odborného asistenta Ing. Michala Stupáka, Ph.D., který navrhuje nedělat rozbor samotné kapaliny, ale aerosolu. Provádí se to stejně, jako když se zjišťují škodliviny obsažené v dýmu cigaret. Stroj sám v pravidelných intervalech potahuje z cigarety a sám bez zásahu obsluhy produkuje dým, v našem případě aerosol, který se usazuje a kumuluje ve sběrném vaku. Samozřejmě nadšeně souhlasím, protože spotřebitele nezajímá ani tak složení kapaliny, jako to, co nakonec vdechují do plic. Jsem požádán, abych připravil e-liquid a e-cigaretu.
Pro tento účel pořizuji Joyetech e-Roll Mac, zařízení, které nepotřebuje manuální ovládání během testu a velikostně odpovídá cigaretě nebo malému doutníku, a míchám tabáky Virginia, Burley a Orient do směsi, kterou bych rád uvedl do obchodní sítě jako SaV (shortfill) v 50 ml skleněné lahvičce s kapátkem. Posílám mail s posledními podrobnostmi a žádám o přesnou adresu, na kterou mám zásilku poslat. Po několika dnech se však od Ing. Stupáka dozvídám, že realizace způsobem, který navrhoval, nebude možná, protože spolupracující laboratoř už nedisponuje přístrojem, na kterém podobné zakázky v minulosti realizovali. Firma prý pořídila novější model, který zvládá cigarety, ale nikoliv elektronické, a není si vědom, že by někdo v republice ten původní přístroj ještě měl.
Čtrnáct dní uběhlo jako voda a prof. Ing. Jana Hajšlová, CSc., mi potvrzuje, že moji zakázku na VŠCHT nemohou realizovat.
Pověřuji Google, aby našel laboratoř, která by s největší pravděpodobností zakázku realizovat mohla. Pražská laboratoř EH Services podle webových stránek disponuje sedmi podobnými přístroji (pro zajímavost jsem je tady chtěl vyjmenovat, ale neběží jim web). Dozvídám se, že jsou schopni zjistit pouze přítomnost nebo nepřítomnost pesticidů, na to mají akreditaci. Cena 5000 za vzorek. Zbytkový nikotin ani jiné látky a jejich obsažené množství změřit neumí, akreditaci nemají. Výsledek analýzy by nebyl směrodatný a výrobek by tudíž nebylo možné uvést do obchodní sítě.
Stejně pochodím i kdekoliv jinde, takže to zkrátím a přejdu k závěru.
Tři týdny uplynuly a rozmrzelost není ten správný výraz pro můj momentální pocit. Anabáze pokračuje. Nezbývá, než jít hledat do zahraničí…
___
PS: Mohlo by vás zajímat, že jeden použitý plynový chromatograf s hmotnostním spektrometrem Shimadzu GCMS-QP2010 (na úvodním obrázku) je právě k mání zde za cenu necelých 25 000 dolarů. Momentálně je používán v Japonsku, v Česku by mohl být cca za měsíc. Zaškolení obsluhy by mohlo trvat cca měsíc, výsledek by mohl být znám za další 3 až 10 dní.
Pro představu, přehled látek detekovaných v cigaretovém dýmu pomocí tří použitých technik – plynové chromatografie s hmotnostní detekcí (GC-MS), hmotnostní spektroskopie v proudové trubici s vybranými ionty (SIFT-MS) a infračervené spektrometrie s Fourierovou transformací (FTIR).
Zdroj: Spektroskopie tabákového kouře, Čs. čas. fyz. 61 (2011), str 65-73.
