Pozor, nebezpečí! Číhá všude kolem nás…

Setkali jste se už s tvrzením, že každý výrobce je povinen nechat své produkty laboratorně testovat, vybavit je bezpečnostním listem a zaregistrovat je? Autora takového tvrzení požádejte, aby své tvrzení doložil stručným výtahem z příslušné legislativy. Nemůže, nemá, neexistuje. Vy však můžete okopírovat a použít poslední odstavec z tohoto článku.

Začneme zlehka…

Máte ve svém okolí – v rodině nebo mezi přáteli – včelaře? Zeptejte se ho, jestli svůj med někde registroval nebo zda ho pravidelně nechává laboratorně testovat. Dozvíte se, že nikoliv.

Včely si pro produkci svého medu berou pyl odkud chtějí, včetně květů rostlin podél silnic (olovo) nebo v lánech řepky (pesticidy) a rozhodně nemají visačku BIO. Včelař to jaksi neovlivní. Slyšeli jste někdy, že by nějakého včelaře někde soudili, že prodává necertifikované produkty? A slyšeli jste, že by někdo o nějakém včelaři šířil zvěsti, že prodává jedy? Ne. V tu chvíli by to totiž byla pomluva. Nejprve musím prokázat, že v tom medu jsou jedy, teprve potom můžu napsat, že včelař tráví lidi jedovatým medem, v opačném případě riskuji dva roky nepodmíněně.

Rozdíl mezi průmyslově vyráběným medem dovezeným na pulty supermarketů z Číny a medem, který koupíte napřímo od drobného včelaře je nejen v kvalitě (nikdo nepochybuje, který je lepší), ale především v produkovaném množství. Množství je rozhodující faktor. Je to důvod, proč průmyslově vyráběné produkty obsahují stabilizátory, zvýrazňovače a ochucovadla, umělé chemické složky, jejichž přítomnost je nutná, množství je ale nutné hlídat. Drobný včelař však nic takového do svého medu nepřidává. Svolávat davy a poukazovat na něj, že nemá atest, by asi nikoho nenapadlo. Nebo ano?

Přesto se často setkáváme s tvrzeními, jako například:

Každý výrobce je povinen svoje výrobky nechat laboratorně testovat!

Dokonce prý včetně potravin a nápojů. Opravdu?

Koupili jste si někdy na Moravě frgále? Nebo makový koláč někde na trhu? Nebo kozí sýr z malé farmy? Zeleninu? Nebo vajíčka ze dvorka? Nebo ten med? Nebo zmrzlinu v malém stánku? Čerstvý pomerančový džus? Nebo víno? Klobásy? Mám na mysli domácí výrobky, ne výrobky z průmyslově vyrobených polotovarů. Ještě před pár lety byla konzumace domácích produktů u nás běžná a ve většině zemí světa převažuje stále. Lidé tam dál nakupují na tržnicích produkty malovýrobců a nedopustili převahu supermarketů, jako se to stalo u nás v Česku a na Slovensku. Nakupují a konzumují produkty od lokálních malovýrobců, kteří za své produkty ručí svým slovem a svou pověstí.

V normální zemi, kde společnost funguje na důvěře, může výrobce o svou dobrou pověst přijít tak, že vyrobí produkt, který nikomu nechutná nebo dokonce někomu uškodí. Pak ztratí důvěru. Neztratí ji apriori jen proto, že se někdo domnívá, že by uškodit mohl a vykřičí svoji domněnku do světa.

Výrobek bez atestu je nebezpečný a výrobce je podvodník!

To už zní jako cílená tisíciletá likvidace lidské populace. Takže lidstvo je na vyhynutí?

Malí výrobci nedávají svoje výrobky testovat z jednoduchého důvodu. Laboratorní rozbor je tak drahý, že by náklady dalece převýšily zisk. Představte si, že vyrobíte dvacet litrů domácí zmrzliny z lesních borůvek a dáte ji testovat, proděláte osmnáct tisíc a rodina se půjde pást. Že nevadí? Že tu ztrátu dožene z další várky? Omyl. Výsledkem velice drahé laboratorní analýzy bude doklad o zdravotní nezávadnosti platný pouze pro danou várku/šarži. Vyrobíte novou a nemáte v ruce zase nic.

Je rozdíl mezi průmyslovým výrobkem, do kterého jsou cíleně přidávány chemické látky, protože bez nich to nejde (musí se kontrolovat nejen kvůli složení, ale hlavně kvůli množství) a domácím výrobkem, do kterého se žádné potenciálně škodlivé látky nepřidávají a je vyráběn v tak malém množství, že je pro výrobce neúnosné financovat stejný laboratorní rozbor jako velkovýrobce.

Malovýrobci by bylo živnostenské oprávnění k ničemu, kdyby měl vydělávat jen na laboratorní testování!

Proto se malér se salmonelou z vajíček od babičky z tržnice řeší v okamžiku, kdy se prokáže, že vaše onemocnění pochází z vajíček od babičky. Nelikvidujeme přece babičku z tržnice preventivně, jen proto, že se někdo domnívá, že by tu salmonelu eventuálně mohla šířit!

Bezpečnostní list musí mít každý výrobce! Každý!

Chiméra. Blud, vypuštěný do vaperského světa. Absolutní nesmysl, ale pěkně se uchytil.

Kdo nechápe rozdíl mezi přímým prodejem a prodejem v maloobchodní síti (v e-shopech a v kamenných vapeshopech třetích stran), tomu asi není možné vysvětlit, že bezpečnostním listem není vybaven každý výrobek od každého výrobce. Rozumný člověk po přečtení následujících tří odstavců pochopí.

1. Výrobce není podle legislativy povinen vystavit bezpečnostní list s výjimkou výrobků, které jsou nebezpečnou látkou nebo směsí podle klasifikace CLP – typicky třeba láhev 100% lihu (co je nebezpečná látka se dozvíte třeba na stránkách Státního zdravotního ústavu). Je-li výrobek z podstaty toxický, žíravý, dráždivý, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxický pro reprodukci, výrobce vystavuje bezpečnostní list automaticky, povinně.
2. Pokud výrobce nevystavuje list automaticky z výše řečeného důvodu (pokud nevyrábí výbušné, hořlavé, toxické nebo jinak nebezpečné látky nebo směsi), může být k jeho vystavení vyzván, a to v případě, že směs obsahuje alespoň jednu látku, která představuje nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí (v našem případě nikotin) v individuální koncentraci nad 1 % hmotnosti.
3. Právo vyžádat si bezpečnostní list však má pouze průmyslový nebo profesionální uživatel nebo distributor, nikoli však jednotlivec z řad veřejnosti („spotřebitel“). Pokud není mezi výrobcem a spotřebitelem žádný smluvní zprostředkovatel, distributor nebo jiný článek obchodního řetězce, a pokud navíc směs neobsahuje nebezpečnou látku v koncentraci ≥ 1 %, není důvod vystavovat bezpečnostní list.

Z výše popsaného je zřejmé, že bezpečnostní list je podmínkou pro prodej výrobku v maloobchodní síti, tj. v prodejnách prostředníků, není však podmínkou pro prodej napřímo, tj. výrobce > spotřebitel.

Ano, alkohol je nebezpečná látka, proto výrobce 100% lihu vystavuje bezpečnostní list povinně. Havaruje-li cisterna převážející líh, hasiči se z něj dozvědí že jde o vysoce hořlavou látku a rozhodnou se, jak a čím budou hasit. Při stáčení z cisterny do zásobníků a při lahvování budou zpracovatelé vědět, jak s kapalinou zacházet a co při manipulaci s ní hrozí. Skladníci budou vědět, jak zboží skladovat.

Ne, bezpečnostní list na cestě ke spotřebiteli opravdu nedoprovází každou láhev alkoholu. Zajděte si na Moravě do sklípku, ať vám nalijí do demižónu, a řekněte si o bezpečnostní list. Nebo si kupte na trhu domácí medovinu. A řekněte si o bezpečnostní list. Vůbec nebudou vědět, o čem mluvíte. Láhev medoviny má bezpečnostní list až v případě, že ji výrobce dodává do maloobchodní sítě a prodává ji prostředník. A to jen proto, že obsahuje víc než 1% alkoholu (nebezpečná látka). Vinař, který vám nalije víno ze sudu, žádný bezpečnostní list nemá!

Tabákový macerát je nebezpečná látka! Je plný toxinů!

Absolutní nesmysl a účelové zmatení pojmů.

Co je a co není nebezpečná látka nebo směs neurčují ani youtubeři ani výrobci příchutí.  Klasifikace nebezpečných chemický látek je dána Evropskou směrnicí ES 1272/2008, stejně jako jejich označování:

Symbol Toxický (první zleva ve druhé řadě) je symbol, který najdete na obalech některých vaperských produktů. Nebezpečnost takového výrobku spočívá v přítomnosti nikotinu a na obalech ho reprodukují výrobci nikotinových boosterů a hotových liquidů s obsahem nikotinu.

Symbol Nebezpečí (poslední ve druhé řadě) uvádějí na svých produktech výrobci příchutí, pokud některá ze složek může vyvolat u uživatelů alergickou reakci a používá se také jako varování při potřísnění očí nebo kůže.

Třídy nebezpečnosti pro zdraví podle nařízení CLP (směrnice ES 1272/2008):

• Akutní toxicita
• Žíravost / dráždivost pro kůži
• Vážné poškození očí / podráždění očí
• Senzibilizace kůže nebo dýchacích cest
• Mutagenita v zárodečných buňkách
• Karcinogenita
• Toxicita·pro reprodukci
• Specifická toxicita pro cílové orgány – jednorázová expozice
• Specifická toxicita pro cílové orgány – opakovaná expozice
• Nebezpečnost při vdechnutí

Do které třídy nebezpečnosti by asi tak měl spadat tabákový nebo ovocný macerát?

Tabákový macerát (podle libovolného bezpečnostního listu libovolného výrobce macerátů) obsahuje tři až pět položek: propylenglykol, glycerin, tabákový extrakt, vodu a zbytkový nikotin hluboko pod limitem. Nic jiného! Na to výrobce ani nepotřebuje laboratorní rozbor. Ten mu pouze vyloučí přítomnost některých nežádoucích látek v nadlimitním množství. Jejich naměřené hodnoty (i kdyby byly nějaké naměřeny) se v BL neuvádějí. Jiné látky než výše jmenované (PG, VG atd.) není důvod uvádět, protože jsou přirozenou složkou původní přírodní suroviny. Navíc je přítomnost většiny těchto složek běžnými laboratorními postupy nedetekovatelná.

Kdyby stopové množství jakékoliv nežádoucí látky bylo důvodem k zařazení macerátu do seznamu nebezpečných směsí, bylo by zároveň nutné označit za nebezpečnou i původní surovinu. Za nebezpečné potraviny by bylo zároveň nutné označit prakticky všechno ovoce či zeleninu a nápoje z nich, a to nejen z důvodu možné kontaminace pesticidy během pěstování, ale hlavně proto, že mnoho rostlin a jejich plodů přirozeně obsahuje látky potenciálně nebezpečné. Takovými látkami příroda obdařila jahody a borůvky (čučoriedky) a mnoho jiných lahodných plodů. Přesto je s radostí konzumujeme.

Navíc, kdo je si vědom svojí alergie například na jádroviny či peckoviny, ten nekonzumuje jablka či meruňky bez toho, aniž by předtím užil Zyrtec, a je logické, že nebude vapovat jablečný či meruňkový macerát. Kdo má alergii na propylenglykol, nebude pravděpodobně vapovat vůbec.

A teď pozor: Jedinou složkou v tabákovém macerátu, která je v této kapalné směsi obsažena v koncentraci větší než 1 % hmotnosti je propylenglykol!

Propylenglykol, jak jistě všichni víme, není nebezpečná látka! Jakákoliv další látka detekovatelná ve směsi je obsažena ve stopovém množství. Zbytkový nikotin v macerátu dosahuje hodnot ≤ 0,15 % a není tedy důvodem k zařazení směsi mezi nebezpečné.

Platí ale, že pokud se spotřebitel cítí v ohrožení a nedůvěřuje zakoupenému produktu, vždy může využít možnost nechat ho laboratorně otestovat. Může se za tím účelem obrátit na některý z úřadů na ochranu spotřebitele, kompletní seznam je zde. Pro ten případ je dobré vědět, že maceráty se testují – stejně jako každá potravina nebo nápoj – na přítomnost těžkých kovů, pesticidů, aflatoxinů, mikotoxinů, bakterií, plísní a kvasinek, plus nikotin.

A jak je to s povinnou registrací?

Ano, výrobce je povinen registrovat směs, přesahuje-li produkce 1 tunu ročně. To není náš případ, takže dál není o čem psát.

O tom všem jsem psal už více než před rokem v článku Boříme mýty: Bezpečnostní list – mantra, která nefunguje, na konci onoho článku jsou uvedeny potřebné zdroje informací včetně příslušné legislativy.

Závěrem ještě jednou, stručně…

Evropská legislativa jasně říká: „Bezpečnostní list vystavuje výrobce buď: a/ povinně (pokud je látka nebo směs uvnitř balení nebezpečnou látkou nebo směsí – je výbušná, toxická, vysoce hořlavá atd.) nebo b/ na vyžádání v případě, že směs obsahuje alespoň jednu látku nebezpečnou pro lidské zdraví nebo životní prostředí v individuální koncentraci větší než 1 % hmotnosti (pro směsi pevné a kapalné) nebo větší než 0,2 % objemu (pro plynné směsi). Právo vyžádat si bezpečnostní list má pouze průmyslový nebo profesionální uživatel nebo distributor, nikoli však jednotlivec z řad veřejnosti („spotřebitel“).“ Pokud není mezi výrobcem a spotřebitelem žádný zprostředkovatel, distributor nebo jiný článek obchodního řetězce, a pokud navíc směs neobsahuje ani nebezpečnou látku v koncentraci větší než 1 %, není důvod vystavovat bezpečnostní list, není kdo by o něj žádal.