V minulém článku „Jsem vaper, tabákový fanda a „míchač“ začátečník, tohle je článek pro mne“ jsem napsal, že tabák je krásná kytka a můžete si ho pěstovat na balkóně, což je sice pravda, ale pokud někoho napadlo, že si takto vypěstuje tabák ke kouření, může na to samozřejmě rychle zapomenout.
Už jsme si vysvětlili, že jen dva rostlinné druhy tabáku jsou použitelné v tabákovém průmyslu a řekli jsme si, které to jsou. Pěstují se tam, kde se pěstují právě proto, že tam mají dokonalé podmínky k růstu a zrání a květy se jim uštipují, aby nebraly sílu listům. Tabáky pěstované u nás na zahrádkách a balkónech jsou šlechtěné naopak kvůli kráse květů, jednotlivé odrůdy jsou malého až miniaturního vzrůstu a listy mají rovněž malé. A plné jedu! Proto by se pěstování okrasného tabáku měli vyhnout například chovatelé koček, protože ty rády okusují rostliny a mohlo by se stát neštěstí.
Ano, jsou jednotlivci, kteří si svůj tabák ke kouření pěstují na zahradě, aby ušetřili, nebo v dobře odvětrávané místnosti pod světlem imitujícím slunce, podobně jako ilegální pěstitelé marihuany, výsledky však v žádném případě ani vzdáleně nedosahují kvality srovnatelné s tím, co nazýváme dobrým tabákem. Kdo měl možnost srovnání, ten ví. Jako byste místo kávy pili cikorku.
Vhodná půda, dostatek vláhy, teplo a spousta slunečního svitu zajistí kvalitní úrodu, to je ale jen začátek. Sklizeň rostlin, oddělení listů a jejich sušení ve snopech zavěšených v proudu vzduchu nebo nad hořícím dřevem je náročný a dlouhodobý proces, který předchází fermentaci, bez níž by tabák byl nepoužitelný. A tady si musíme vyvrátit jeden mýtus, který stále koluje po českém internetu, že totiž výrobci tabákových macerátů používají celé listy. To je omyl plynoucí z neznalosti.
Použít celé listy k macerování nemůže ani ten nejproslulejší světový výrobce macerátů jednoduše proto, že dokud je list celý, nejde o hotový produkt, není to surovina použitelná k maceraci. Je to stále jen usušený list rostliny rodu Nicotiana. Nemá žádnou chuť, kterou by mohl vtisknout macerátu a žádný vaper by takový macerát opravdu vapovat nechtěl.
Všechny listy tabáku všech odrůd musejí po usušení projít fermentací a valná většina tabáků pak prochází dalším velmi složitým procesem výroby, aby výsledný produkt získal požadované vlastnosti a specifickou chuť. Jsou zbaveny zbytků natě a žilnatiny, sekány, řezány na drobno, míchány do směsí, ochucovány ovocem, bylinami, alkoholem, nakládány do utajovaných kořenících lázní a lisovány, dlouhodobě skladovány v dubových sudech… Proto žádný ze známých výrobců organických příchutí nemůže vyrobit tabákový macerát bez toho, že by použitá surovina předtím prošla kompletním procesem výroby v některé ze zpracovatelských továren. A ano, do těchto továren jsou z pěstitelských farem expedovány pouze celé listy. Míněno žádné poškozené a potrhané trosky listů nebo zbytky, odtud plyne celá ta fáma. Ani výrobci macerátů nepoužívají zbytky, ale jen celé listy nejvybranější kvality, jak to převzali od producentů tabáku.
Na tomto místě bych si dovolil zvídavého čtenáře odkázat na starší článek Není tabák jako tabák! Až na jednu výjimku, která to je?, speciálně jeho závěr věnovaný vzácnému, drahému a celosvětovým patentem chráněnému tabáku Perique. Ten článek právě na příkladu tabáku Perique dokládá, že k výrobě tabákového extraktu používají italská La Tabaccheria, americký Black Note, český Můj tabáček i všichni ostatní výrobci stoprocentně totožnou surovinu.
Proč to ale celé píšu? Inspiroval mne český youtuber, který ve videorecenzi italského macerátu dvakrát a velmi důrazně opakoval větu čtenou ze stránek českého prodejce: „Přírodní koncentráty jsou získané extrakcí z tabákových listů za nejpřísnějších evropských norem, opakuji, získané extrakcí z tabákových listů za nejpřísnějších evropských norem.“
A následně jsem na stránkách jiného českého prodejce našel k totožnéímu produktu podobně inspirativní větu: „Aromata jsou extrahována z nezpracovaných tabákových listů bez dochucování umělými aromaty.“
Jakkoliv rozumím tomu, proč to tito prodejci na svých stránkách tehdy k těmto macerátům napsali, protože vím, že byli vedeni snahou ujistit zákazníky, že jimi prodávané maceráty jsou zcela v pořádku a zdraví neškodné, nemůžu si nepoložit otázku, proč matou uživatele a zákazníky. Totiž…
- Neexistuje žádná evropská norma (ani přísná, ani benevolentní), která by upravovala maceraci jako technologii extrakce, nebo která by určovala obecně závazný způsob či podmínky výroby.
- Oba tito čeští prodejci (a možná i mnozí další) z neznalosti uvedli a nadále uvádějí své zákazníky v omyl tvrzením, že k maceraci jsou používány celé listy, a dokonce nezpracované! Je to nesmysl a je to škoda.
- Má-li být skutečnost, že tyto maceráty nebyly dochucovány umělými aromaty předností, neměli by u jiných macerátů dochucovaných umělými aromaty upozornit naopak na tento fakt jako na nedostatek?
Aby tomu někdo špatně nerozuměl… Mým cílem není způsobit zase nějaký poprask, mým cílem je říkat co vím a vnášet do problematiky jasno lidem, které to zajímá.
Kouzlo přírody aneb několik vět k macerátu
Organické (neboli přírodní) a syntetické (neboli umělé) příchutě jsou dva různé světy. Tím druhým světem se zabývat nechci a nebudu, nás zajímá ten první, organický. A protože v tom každý začínající vaper plave (a plavou v tom do značné míry i čeští youtubeři), zopakujme si na závěr to zásadní o macerátech, o tom jak se projevují a čím jsou specifické.
- Macerát po namíchání nepotřebuje zrání, nemá se co s čím spojovat nebo mísit do konečné chuti. Při ředění na doporučených 10 % je chutí macerátu nasycená každá desátá molekula v bázi a je úplně jedno, jestli liquid odpaříte hned, nebo necháte původní díl propylenglykolu, aby se o chuť, kterou nese, podělil se zbylými molekulami původně čisté báze, výsledek bude stejný.
- Macerát není cítit, když si přivoníte k otevřené lahvičce – až na silně kořeněné výjimky typu Perique je zcela bez vůně či zápachu. Ani vydechnutá pára po rozptýlení do ovzduší není rozpoznatelná čichem a tudíž neobtěžuje okolí.
- Macerát není chuťově čitelný na první potah. Chuť se během vapování usazuje na patře a na jazyku zvolna a postupně je čím dál intenzivnější. Jednotlivé nuance chuti specifické pro ten který druh tabáku jsou rozpoznatelné až po delší době vapování a není neobvyklé, že se některé očekávané součásti chuti laskavě dostaví i po několika hodinách jako příjemné překvapení.
Traduje se, že čím tmavší macerát, tím více špiní vatu a ničí spirálku, ale to je omyl. Tmavší macerát původně bílou vatu jen dřív a více obarví. To, co vatu skutečně ničí, je karamelový nápek uvolněný ze spirálky. Ten na spirálce vzniká tím spíš, čím více macerát obsahuje cukru, což závisí na použité surovině, tedy druhu tabáku (nebo třeba macerovaného ovoce). Nápek na spirálce ničemu nevadí, dokud ho není přespříliš.
Někdo mění vatu po pěti, někdo po deseti odvapovaných mililitrech, současně je třeba vyměnit nebo vyžhavit spirálku. Požitek z autentické tabákové chuti rozhodně stojí za to.
Příště si konečně povíme něco o samotném míchání.
Dobrou chuť.
